Nový Zéland zpřísňuje ochranu žraloků. Nový plán má chránit více než 100 druhů

Novozélandská vláda 14. srpna 2026 schválila aktualizovaný National Plan of Action for the Conservation and Management of Sharks 2026, tedy Národní akční plán pro ochranu a management žraloků. Jeho cílem je posílit ochranu žraloků a dalších paryb v novozélandských vodách a zároveň nastavit způsob, jak jejich populace dlouhodobě udržitelně spravovat. Nejde přitom pouze o několik nejznámějších druhů. Nový plán se vztahuje na všechny chondrichthyes, tedy na žraloky, rejnoky, chiméry a další paryby.

Nový Zéland je přitom pro žraloky mimořádně významnou oblastí. V jeho vodách žije podle novozélandského ministerstva nejméně 113 druhů žraloků. Sedm z nich je v současnosti uznáno jako chráněné druhy kvůli svému ochranářskému statusu a dalších jedenáct druhů je regulováno prostřednictvím systému kvót pro rybolov.

Nový plán má navázat na předchozí ochranná opatření a zároveň reagovat na nové poznatky a nové hrozby, kterým mořské ekosystémy čelí.

Proč je ochrana žraloků tak důležitá?

Žraloci patří mezi důležité predátory mořských ekosystémů. Ovlivňují početnost a chování kořisti a pomáhají udržovat přirozenou rovnováhu v oceánu.

Současně však mají jednu zásadní nevýhodu.

Mnoho druhů žraloků dospívá pomalu a produkuje relativně málo mláďat.

To znamená, že pokud jejich populace výrazně poklesne, jejich obnova může být velmi pomalá. U některých druhů proto může trvat mnoho let nebo dokonce desetiletí, než se početnost začne výrazně zvyšovat. Právě proto je podle novozélandských úřadů důležité řídit jejich populace tak, aby nedocházelo k dlouhodobému poškozování jednotlivých druhů.

Rybolov zůstává jednou z hlavních oblastí

Jedním z nejdůležitějších témat nového plánu je samozřejmě rybolov.

Ne všechny druhy žraloků jsou v Novém Zélandu cíleně loveny. Mnoho z nich se do rybářského vybavení dostane náhodou jako takzvaný bycatch, tedy vedlejší úlovek. Právě snížení náhodných úlovků chráněných a necílových druhů patří mezi hlavní priority nového plánu. Pokud už k náhodnému ulovení žraloka dojde, plán zdůrazňuje používání správných postupů při manipulaci a jeho co nejrychlejšímu vypuštění zpět do moře.

Cílem je zvýšit šanci, že žralok po vypuštění skutečně přežije.

Nejde tedy pouze o otázku, kolik žraloků je uloveno, ale také o to, co se s nimi děje po ulovení a jaká je jejich šance na přežití.

Nový plán ale řeší mnohem víc než jen rybolov

Jednou z důležitých změn oproti tradičnímu pohledu na ochranu žraloků je skutečnost, že nový dokument počítá s několika různými typy hrozeb. Žralokům podle novozélandských úřadů nehrozí nebezpečí pouze v podobě rybolovu, ale také kvůli znečištění moře, mořskému odpadu, změně klimatu, degradaci vhodných stanovišť, nemocem a biosecurity rizikům, tedy zavlečení nebo šíření nežádoucích organismů a patogenů.

To je důležité především proto, že jednotlivé hrozby se mohou navzájem kombinovat.

Žralok, jehož populace je už oslabena například nadměrným rybolovem, může být současně vystaven změnám teploty vody, nedostatku kořisti nebo zhoršování kvality prostředí.

Ochrana proto nemůže být založena pouze na jednom opatření.

Nový Zéland chce lépe chránit také stanoviště žraloků

Ochrana samotných zvířat nestačí, pokud současně mizí nebo se zhoršují místa, která potřebují k životu. Nový plán proto zahrnuje také otázku prostředí, ve kterém žraloci žijí. To je důležité zejména u druhů, které využívají konkrétní oblasti například jako místa pro rozmnožování, odchov mláďat nebo hledání potravy.

Z pohledu ochrany tak není důležité pouze vědět, kolik žraloků v oceánu žije, ale také kde se během svého života pohybují a která místa jsou pro ně nejdůležitější. Právě lepší znalost jednotlivých populací a jejich prostředí může pomoci rozhodnout, kde má ochrana největší smysl.

Do ochrany se více zapojují také původní obyvatelé Nového Zélandu

Další zajímavou součástí nového plánu je větší zapojení perspektivy tangata whenua, tedy původních obyvatel Aotearoa Nového Zélandu. Dokument podle vlády lépe integruje jejich pohled, hodnoty a vztah k mořskému prostředí. Žraloci jsou v tomto přístupu vnímáni jako taonga, tedy cenná a významná součást přírodního a kulturního dědictví.

Důležitý přitom není pouze samotný konkrétní druh, ale také jeho vztahy s ostatními organismy a celým mořským ekosystémem. Je to příklad přístupu, kdy se ochrana přírody nesoustředí pouze na jednotlivá zvířata, ale na celý systém, jehož jsou součástí.

Nový plán navazuje na předchozí ochranu

Nový Zéland se ochranou žraloků zabývá už řadu let. První National Plan of Action pro žraloky byl zaveden v roce 2008, následovala jeho revize v roce 2013 a nyní přichází další aktualizace. Jedním z významných kroků předchozích let byl také zákaz shark finningu, tedy odřezávání žraločích ploutví a následné vyhození těla žraloka, který Nový Zéland zavedl v roce 2014.

Nový plán má na tato opatření navázat a dále zlepšovat způsob, jakým jsou žraloci v novozélandských vodách chráněni a řízeni.

Sedm cílů a 23 měřitelných opatření

Nový dokument není pouze obecnou deklarací, že Nový Zéland chce chránit žraloky. Obsahuje sedm hlavních cílů a 23 měřitelných opatření, podle kterých bude možné sledovat, jak se jeho jednotlivé části daří naplňovat. Na přípravě se společně podílely především Department of Conservation (DOC) a Fisheries New Zealand (FNZ). Do přípravy byly zapojeny také další vládní instituce, poradní skupina pro žraloky, tangata whenua, ochranářské organizace, komerční i rekreační rybáři a veřejnost prostřednictvím konzultací. Právě zapojení různých skupin je důležité. Ochrana žraloků totiž často stojí na hledání rovnováhy mezi ochranou přírody, fungováním rybolovu, potřebami místních komunit a vědeckými poznatky.

113 druhů žraloků v novozélandských vodách

Číslo 113 druhů dobře ukazuje, jak rozmanité jsou novozélandské vody. A nejde jen o ikonického velkého bílého žraloka. V oblasti se vyskytují například žraloci mako, modří žraloci, liškouni, kladivouni, různé druhy ostrounů a mnoho hlubokomořských druhů. Některé druhy žijí blízko pobřeží, jiné tráví většinu života v otevřeném oceánu a další obývají hlubší vody.

To je jeden z důvodů, proč není možné vytvořit jediný jednoduchý způsob jejich ochrany.

Každý druh může mít jiné nároky na prostředí, jinou rychlost růstu, jinou potravu i jinou citlivost vůči rybolovu.

Proč je novozélandský plán důležitý i mimo Nový Zéland?

Oceán samozřejmě nekončí hranicemi jednotlivých států. Mnoho žraloků je schopných urazit obrovské vzdálenosti a některé druhy pravidelně migrují mezi různými oblastmi oceánu. Ochrana zavedená v jedné zemi proto nemusí stačit, pokud žralok část svého života tráví v jiných vodách. Novozélandský plán má proto význam i v širším regionálním kontextu. Nový Zéland spolupracuje s dalšími zeměmi v Pacifiku na ochraně migrujících mořských druhů včetně žraloků a rejnoků.

To je u žraloků zásadní otázka budoucnosti: jak chránit zvíře, které během svého života překračuje hranice několika států?

Co bude dál?

Schválení plánu je důležitý krok, ale samo o sobě ještě neznamená, že jsou žraloci automaticky v bezpečí. Skutečný význam bude mít až jeho praktická implementace. Bude záležet na tom, zda se podaří skutečně snižovat náhodné úlovky chráněných druhů, zlepšovat jejich přežívání po vypuštění, získávat kvalitnější data o populacích a reagovat také na další změny oceánského prostředí. Novozélandská vláda nyní představila rámec, podle kterého chce v dalších letech postupovat. A vzhledem k tomu, že v novozélandských vodách žije nejméně 113 druhů žraloků, může být úspěch tohoto plánu významný nejen pro samotný Nový Zéland, ale i pro širší ochranu žraloků v jižním Pacifiku.

Zajímavost na závěr

Nový Zéland je domovem nejméně 113 druhů žraloků, ale pouze část z nich má zvláštní ochranu kvůli svému ochranářskému statusu. Nový plán proto nepředstavuje pouze snahu zachránit několik nejohroženějších druhů. Jeho cílem je dlouhodobě udržet zdravé populace všech žraloků a dalších paryb v novozélandských vodách a současně zajistit, aby jejich využívání tam, kde je povoleno, bylo udržitelné.

Autor: Miri Svobodová
Zdroj: Department of Conservation (DOC), New Zealand Government