Obří průlom: poprvé v historii byl žralok skřetí natočen v oceánu

Ještě donedávna byl žralok skřetí (Mitsukurina owstoni) jedním z nejzáhadnějších tvorů oceánu. Tento bizarně vypadající druh, často označovaný jako „živoucí fosilie“, byl pro vědce prakticky nedostupný – ne proto, že by byl extrémně vzácný, ale proto, že žije v hloubkách, kam se lidé jen zřídka dostanou. Veškeré poznatky o jeho životě tak dlouhou dobu pocházely téměř výhradně z jedinců, kteří byli náhodně vytaženi rybáři z hlubin. Tito žraloci však obvykle krátce po vylovení uhynuli, což znemožňovalo jakékoliv skutečné pozorování jejich přirozeného chování.

To se ale nyní zásadně změnilo.

V roce 2026 vědci potvrdili vůbec první plnohodnotné záběry žraloka skřetího přímo v jeho přirozeném prostředí v hlubokém oceánu. Tento objev je výsledkem několika expedic a let zpětné analýzy dat z podmořských robotů. Jedno z klíčových pozorování pochází z oblasti poblíž Jarvisova ostrova v centrálním Pacifiku, kde byl žralok zaznamenán v hloubce přes 1 200 metrů. Další zásadní záběry vznikly v Tonžském příkopu, jedné z nejhlubších oblastí oceánu, kde byl jedinec pozorován téměř ve dvoukilometrové hloubce.

Právě tato druhá lokalita posunula hranice našeho poznání – nejenže potvrdila, že žraloci skřetí žijí mnohem hlouběji, než se dříve předpokládalo, ale zároveň ukázala, že jejich výskyt je rozšířenější napříč Tichým oceánem.

Zásadní na tomto objevu není jen samotný fakt, že byl tento druh natočen živý. Poprvé v historii totiž vědci mohli sledovat žraloka skřetího v prostředí, kde skutečně žije – bez stresu z vylovení, bez poškození a bez umělých podmínek. Dříve byly všechny potvrzené záběry živých jedinců pořízeny až po jejich zachycení na rybářské náčiní, což výrazně zkreslovalo naše představy o jejich chování.

Žralok skřetí je přitom evolučně fascinující tvor. Jeho linie sahá až 125 milionů let do minulosti a jeho vzhled tomu napovídá – protáhlý „zobák“, měkké tělo a unikátní vysunovací čelisti, které fungují téměř jako prak. Díky nim dokáže bleskově vystřelit čelist dopředu a chytit kořist i v temných hlubinách, kde je viditelnost minimální.

Nové záběry navíc naznačují, že tento druh je pravděpodobně pomalý, energeticky úsporný predátor, který se pohybuje klidně a spoléhá spíše na překvapení než na rychlost. To odpovídá jeho anatomii i prostředí, ve kterém žije – hlubokomořský svět s minimem světla a omezenými zdroji potravy.

Celý objev je obrovským krokem pro mořskou biologii. Ukazuje totiž, jak málo toho stále víme o hlubokomořských ekosystémech, které tvoří většinu naší planety. Každý podobný záznam nám pomáhá lépe pochopit nejen samotné žraloky, ale i fungování oceánu jako celku.

A možná nejdůležitější zjištění? Žraloci skřetí tu byli po miliony let – tiše, skrytě a bez lidské pozornosti. Až teď jsme je konečně začali opravdu poznávat.

Autor: Miri Svobodová

Zdroj: The Guardian, ABC News, Oceanographic Magazin, ScienceDaily, Journal of Fish Biology