Pod pískem Sahary se ukrývalo dávné moře. Vědci objevili hřbitov pravěkých žraloků
Sdílet
Dnes si při pohledu na egyptskou Západní poušť jen těžko představíme, že se na stejném místě kdysi rozprostíralo teplé moře plné života. Místo nekonečných písečných dun zde před více než 70 miliony let proplouvali žraloci, ryby a další mořští predátoři. A právě jejich pozůstatky nyní pomáhají vědcům odhalovat, jak tento dávný svět vypadal.
V oblasti Abu-Tartur v jihozápadním Egyptě byly nalezeny fosilizované zuby pravěkých žraloků. Výzkumníci analyzovali čtrnáct zubů a podařilo se jim identifikovat nejméně pět vyhynulých druhů. Společně s dříve známými nálezy tak tato lokalita ukazuje na přítomnost nejméně sedmi různých druhů žraloků. Některé z nich přitom v Egyptě dosud vůbec nebyly zaznamenány.

Nález pochází z hornin formace Duwi, které vznikaly v období pozdní křídy, přibližně před 83 až 72 miliony let. V té době vypadala severní Afrika úplně jinak než dnes. Hladina světového oceánu byla mnohem výše a rozsáhlé části dnešní Sahary pokrývalo moře. Abu-Tartur tak nebylo vyprahlou pouští, ale součástí teplého mořského prostředí, které poskytovalo dostatek potravy pro celou řadu živočichů.
Zuby, které vědci našli, jsou přitom mnohem víc než jen malé zkameněliny. U žraloků je právě chrup jedním z nejlepších způsobů, jak poznat jejich dávné příbuzné. Žraločí kostra je tvořena chrupavkou, která se po smrti většinou špatně zachovává. Zuby jsou ale tvrdé a mohou přežít desítky milionů let. Jejich tvar, velikost a struktura proto umožňují paleontologům určit, jakému druhu kdysi patřily.
Mezi objevenými fosiliemi se například objevil zástupce rodu Scapanorhynchus, který je příbuzný dnešnímu podivuhodnému žraloku šotkovi. Ten je známý svým dlouhým nosem, vysunovatelnými čelistmi a dlouhými ostrými zuby. Jeho pravěký příbuzný žil v úplně jiném světě, ale některé rysy této evoluční linie přetrvaly až do současnosti.
Vědci identifikovali také zástupce rodů Cretalamna, Serratolamna a Squalicorax. Některé z těchto nálezů představují první známé fosilní záznamy daných žraloků z Egypta. Jeden z nálezů rodu Scapanorhynchus může být dokonce prvním známým dokladem tohoto taxonu v Africe.
Samotné označení „žraločí hřbitov“ ale neznamená, že zde najednou uhynuly stovky žraloků. Fosilie se mohly v sedimentech hromadit postupně po velmi dlouhou dobu. Přesto nám jejich přítomnost říká něco zásadního o tehdejším prostředí. Oblast byla součástí mořského ekosystému bohatého na živiny a organický materiál, který mohl podporovat rozsáhlou potravní síť. V takovém prostředí se mohly dařit rybám a dalším mořským živočichům, kteří následně poskytovali potravu větším predátorům.
A právě žraloci byli jedněmi z nich. Je fascinující představit si, že na místě, kde dnes člověk vidí jen rozpálený písek a kameny, kdysi plavali predátoři, kteří žili v oceánu v době, kdy po Zemi stále chodili dinosauři. Žraloci už tehdy existovali v obrovské rozmanitosti a některé jejich evoluční linie byly staré desítky milionů let.
Od té doby se svět změnil téměř k nepoznání. Moře ustoupilo, klima se proměnilo a z někdejšího mořského dna se postupně stala dnešní poušť. Žraloci, kteří zde kdysi žili, dávno zmizeli a jejich svět se stal minulostí. Přesto po nich něco zůstalo.
Malé, ostré zuby ukryté v egyptských horninách.
A právě díky nim můžeme na okamžik nahlédnout do doby, kdy byla dnešní Sahara součástí oceánu.
Je to další připomínka toho, jak neuvěřitelně dlouhý příběh žraloci píší. Zatímco lidská historie se počítá na tisíce let, jejich příběh začal stovky milionů let před námi. Moře se několikrát změnilo, kontinenty se posunuly a celé ekosystémy zmizely. Žraloci ale zůstali.
A možná právě proto je pohled na jejich fosilie tak fascinující. Nejsou jen pozůstatkem dávného predátora. Jsou malým důkazem toho, že místa, která dnes známe jako pouště, hory nebo pevninu, mohla být kdysi úplně jiným světem.
Pod pískem Sahary se tak stále ukrývá oceán. Ne skutečný, ale ten, který existoval před desítkami milionů let. A jeho žraloci nám prostřednictvím několika zkamenělých zubů stále vyprávějí svůj příběh.
Autor: Miri Svobodová
Zdroj: Cretaceous Research – výzkum fosilních žraloků z formace Duwi v oblasti Abu-Tartur, Egypt