Žraloci jako živé senzory. Vědci je využívají ke zlepšení předpovědí hurikánů

Když se ze žraloka stane oceánografický výzkumník

Žraloci jsou dokonale přizpůsobeni životu v oceánu. Dokážou urazit obrovské vzdálenosti, pohybují se v různých hloubkách a přirozeně proplouvají oblastmi, které jsou pro klasická měřicí zařízení obtížně dostupné. Právě toho se rozhodli využít vědci z University of Delaware ve Spojených státech.

Výzkumný tým vedený mořským biologem Aaronem Carlisleem testuje speciální elektronické senzory, které se připevňují na hřbetní ploutev žraloků. Zařízení známá jako CTD senzory měří vodivost, teplotu a hloubku. Vodivost přitom vědcům umožňuje získávat informace související se slaností vody.

Žralok tak během svého běžného pohybu oceánem sbírá data, která by jinak bylo nutné získávat pomocí lodí, bójí nebo jiných měřicích systémů.

A právě pohyb žraloka je na celém projektu jednou z největších výhod.

Proč právě žraloci?

Vědci už dříve využívali například tuleně jako přirozené „sběrače“ oceánografických dat. V některých částech světa se totiž mořští savci dostávají do oblastí, kde je klasické měření oceánu velmi obtížné.

V oblasti Atlantiku u východního pobřeží Spojených států však taková možnost není vždy dostupná. Žraloci jsou zde přirozeně rozšíření a některé druhy navíc pravidelně překonávají značné vzdálenosti.

Pro výzkum byly vybrány například žraloci mako, žraloci modří, kladivouni hladcí a mladí bílí žraloci. Důležitým kritériem je také to, aby se žralok dostával dostatečně často k hladině. Když totiž senzor vyplave nad hladinu, může prostřednictvím satelitní sítě odeslat nasbíraná data vědcům.

Žralok tak nemusí dělat nic neobvyklého. Jednoduše se pohybuje oceánem a jeho senzor mezitím zaznamenává podmínky, kterými proplouvá.

Co mají žraloci společného s hurikány?

Na první pohled možná vůbec nic. Ve skutečnosti ale velmi mnoho.

Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících sílu hurikánů je teplo uložené v horních vrstvách oceánu. Teplejší voda může hurikánu poskytovat více energie a přispívat k jeho zesilování.

Vědci se proto zaměřují mimo jiné na takzvanou smíšenou vrstvu oceánu, tedy horní část vodního sloupce, kde se teplota a další vlastnosti vody promíchávají. Právě množství tepla v této vrstvě může hrát významnou roli v tom, jak rychle bude tropická bouře nebo hurikán sílit.

Problémem je, že získat přesná data o podmínkách pod hladinou na velké ploše oceánu není jednoduché.

A právě tady přichází na scénu žraloci.

Každý označený jedinec může během svého pohybu vytvořit sérii měření z různých míst a hloubek. Když se následně data odešlou přes satelit, vědci mohou získat mnohem lepší představu o tom, co se v oceánu skutečně děje.

Žraločí data mohou doplnit předpovědní modely

Předpověď toho, kam hurikán zamíří, se v posledních desetiletích výrazně zlepšila. Problémem však stále zůstává přesné určení toho, jak silný hurikán bude.

Oceán přitom hraje v jeho vývoji zásadní roli.

Pokud se podaří získat dostatek kvalitních měření z míst, která jsou běžnými metodami obtížně monitorovatelná, mohou být tato data vložena do oceánografických a atmosférických modelů. Vědci pak mohou lépe pochopit podmínky, které podporují rychlé zesilování bouří.

Výzkumníci z Delaware proto doufají, že by žraločí senzory mohly v budoucnu přispět k přesnějším předpovědím intenzity hurikánů podél východního pobřeží Spojených států.

Nejde tedy o to, že by žralok dokázal „předpovědět hurikán“. Žralok místo meteorologa sbírá data z oceánu, která mohou meteorologům a klimatologům pomoci jejich předpovědi zpřesnit.

Pro žraloky to nemusí znamenat dlouhodobou zátěž

Samotné označení žraloka je navrženo tak, aby bylo co nejrychlejší a mělo na zvíře co nejmenší dopad. Výzkumníci se snaží celý proces zvládnout během několika minut a před vypuštěním žraloka zpět do oceánu kontrolují jeho stav.

Senzory jsou navíc navrženy tak, aby se po určité době samy uvolnily. Žralok tak nemusí zařízení nosit po celý život.

Podle vědců je přitom důležité, aby označený jedinec nebyl výrazně stresovaný nebo zraněný. Jeho přirozené chování je totiž pro výzkum stejně důležité jako samotná technologie. Pokud by se zvíře kvůli senzoru chovalo nepřirozeně, získaná data by nemusela přesně odrážet podmínky v oceánu.

Z děsivého predátora pomocník pro člověka

Projekt má ještě jeden zajímavý rozměr.

Žraloci jsou po desetiletí často zobrazováni především jako nebezpeční predátoři. Ve skutečnosti jsou ale významnou součástí mořských ekosystémů a vědci z jejich chování a pohybu získávají stále více informací o fungování oceánů.

Tentokrát mohou jejich schopnosti pomoci dokonce lidem připravit se na extrémní počasí.

Pokud se výzkum osvědčí, žraloci by mohli poskytovat cenná data pro oblasti podél východního pobřeží USA, od Severní Karolíny až po Massachusetts. Přesnější informace o očekávané síle hurikánu mohou v konečném důsledku znamenat lepší přípravu obyvatel pobřežních oblastí a efektivnější ochranu před následky silných bouří.

Je to tak trochu ironie. Zvíře, které bývá v populární kultuře symbolem strachu, může pomáhat vědcům lépe chránit lidské životy.

A tentokrát k tomu žralok nepotřebuje nic jiného než svou přirozenou schopnost plavat oceánem.

Autor: Miri Svobodová

Zdroj: 

Reuters – Scientists turn to sharks to improve hurricane predictions, 8. srpna 2026.

University of Delaware – informace o výzkumu žraloků jako mobilních oceánografických senzorů.

Vědecká studie: Improved seasonal climate forecasting using shark-borne sensor data in a dynamic ocean, npj Climate and Atmospheric Science, 28. dubna 2026.